Češi v loňském roce prosázeli 759 miliard Kč. Taková zpráva se šířila jako lavina českým internetem. Informace o tom, že však zároveň bylo hráčům na výhrách zpět vyplaceno 705 miliard Kč, se do titulků už nedostala. Zároveň také není pravdou, že by čeští hráči dohromady utratili za hazardní hry třičtvrtě bilionu korun (tedy více než třetinu státního rozpočtu). Ve skutečnosti prosázeli 53,8 miliardy korun.
Suma 759 miliard Kč je nejen bez započtených výher, ale je souhrnem všech peněz, které hráči vložili do hry, významnou část z nich pak i opakovaně.
Představte si, že hráč vsadí stokorunu, tu vyhraje zpět a opět ji vsadí. Tento scénář se může několikrát opakovat. Každá taková sázka se však vykáže znova samostatně, z pohledu statistiky tedy dochází s každou jednotlivou sázkou k nárůstu celkového objemu “prosázených” peněz. Pokud by si hráč tutéž stokorunu vsadil třikrát, z tohoto pohledu “prosázel” tři sta korun, ačkoliv se ve skutečnosti z jeho perspektivy jedná o stále stejnou jednu stokorunu, kterou do hry na počátku vložil. Drtivou většinu z takto kolujících peněz hráči vyhrají zpět. V loňském roce provozovatelé vyplatili na výhrách více než 705 miliard Kč. A kolik tedy čeští hráči skutečně prohráli? To se dozvíme, když od sebe odečteme výše uvedený celkový objem sázek a celkový objem výher. V loňském roce to bylo 53,8 miliard Kč. Do kapes hráčů se tedy vrátilo takřka 93 % všech vsazených peněz.
Tato částka je tedy výrazně nižší než nepřesně uváděných 759 miliard, přesto ani 53,8 miliard korun není málo. Podle údajů Generálního finančního ředitelství, zveřejněných ve Výroční zprávě k hazardnímu hraní za rok 2023, Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti, jde o zvýšení o 14,4 miliard Kč (36,5 %) ve srovnání s rokem 2021.
Meziroční zvýšení o 36 % se na první pohled jeví jako dramatické. Co je jeho příčinou?
Zaprvé, je třeba zohlednit, že data za loňský rok porovnáváme s „pandemickým“ rokem 2021. Stejně jako jiné druhy služeb bylo i provozování hazardních her omezeno řadou protiepidemických opatření,
a to včetně několikaměsíčního úplného uzavření všech kamenných provozoven, tedy přibližně poloviny celého legálního trhu.
Trh s hazardními hrami je zároveň ve srovnání s jinými průmyslovými odvětvími či závislostními statky v řadě ohledů specifický. Jeho výsledky neměříme počtem prodaných aut, objemem vyrobeného zboží, či vypitého alkoholu. Hlavním měřítkem jsou pouze peníze, jejichž reálná hodnota se ovšem v čase snižuje. Meziročně tedy dochází k nominálnímu nárůstu množství vsazených peněz, avšak ve skutečnosti můžou být v poměru k příjmům vsázeno stále stejně, či jen o málo více.
Vezmeme-li tedy v potaz míru inflace za uplynulý rok, která atakovala hranici 20 %, stejně jako propad trhu v předchozích letech v důsledku pandemie COVID-19, zjistíme, že skutečný meziroční nárůst byl výrazně nižší, odpovídal růstu trhu a výrazně nevybočoval z dlouhodobých trendů.
Konečně je třeba upozornit, že uvedených 53,8 miliardy korun, které hráči v uplynulém roce prohráli, není čistým ziskem provozovatelů hazardních her. Jedná se o příjem, ze kterého nejprve sám stát vybere 23 % či 35 % na dani z hazardních her. Za loňský rok jen na této zvláštní dani do státního a obecních rozpočtů plynulo 17 miliard korun. Z tohoto příjmu dále provozovatelé stejně jako jiní podnikatelé hradí své provozní náklady, ale též odvádí státu další daně, pojistné a jiné odvody, zejména daně z příjmu a přidané hodnoty. V součtu si tedy stát stáhne více než polovinu všech prohraných peněz.
K tomuto daňovému výnosu je pak třeba dále připočíst desítky miliard na dalších daních, poplatcích a pojistných, zejména daních z příjmu a přidané hodnoty.
Ačkoliv by se z uvedených dat mohlo na první pohled zdát, že hazardní hraní v České republice je na příkrém vzestupu a rychle bují, opak je pravdou. V průběhu 10 let došlo k rapidnímu snížení objemu land-based hazardního hraní – pohledem počtu technických zařízení (tedy výherních automatů) o 72 %, pohledem počtu heren a kasin pak dokonce o 90 %!
